Kum apem a, apem beba...

Negativní externality jsou náklady, které někdo někomu způsobuje svou činností, aniž by ho za to odškodňoval (např. znečišťování ovzduší továrnou).
Pozitvní externality jsou výnosy, které někdo někomu způsobuje svou činností, aniž by za to něco dostal (např. existence hotelu prosperující ze sousedství zámku nebo pěstitel ovoce, které se rozroste do vaší zahrady a máte ovoce zdarma)

Otázka externalit trápí ekonomy už hodně dlouho. Je to něco, co není ošetřeno trhem, tudíž to vypadá něco jako selhání trhu. Problém a důvod, proč externality vznikají, je ten, že jdou vesrkze mimo vlastnická práva (např. vzduch, který nikomu nepatří, stejně tak oceán) a nejdou tedy vyčíslit. Negativní externality vlastně znamenají, že společnosti vzniká větší škoda, než by bylo optimální a je tedy třeba činnost dotyčného "škůdce" omezit. Neoklasik Arthur Cecile Pigou navrhuje zavedení daně. Jednak je to snadné a taky rychlé. Pigou to vidí jako nejlepší možnost, ale nejen on, ale i mnoho dalších ekonomů tím vlastně hájí tyto státní zásahy.


A právě externalit se týká jedno velké terno Ronalda Cosaeho. Je to termín známý jako "Coaseho terorém" (nebo "Coaseův teorém" - tento pojem zavedl jeho příznivec George Stigler). Coase oponuje Pigouovi a v podstatě říká naprosto jednoduše: "Externality lze řešit vyjednáváním zainteresovaných stran." Coase tvdrí, že i za předpokladu, který stanovil Pigou - to jest nulové transakční náklady - je Coaseovo řešení efektivnější. Pokud budou transakční náklady nulové, strany se vždy dohodnou.

Ještě je dobré říci, co jsou transakční náklady. Jsou to náklady spojené s realizací vašeho plánu. Např. když si jdete koupit rohlík do krámu, vaším transakčním nákladem bude čas, který tím ztratíte a třeba pocit chladu, kterému budete venku vystaveni. Když je problém složitější, např. vybírání daní státem, jsou transakční náklady mnohem vyšší -schválení zákonů, zajištění úředníků, sepsání postupu, vydání dotazníků, náklady spojené s vybíráním a vymáháním daní, počítání příjmů z daně, atd.

Zajímavé však je, že Coase nereagoval na Pigoua ani tak kvůli externalitám, ale kvůli zdánlivé maličkosti - "transakčním nákladům". Pigou je totiž zastáncem standardní teorie a ta předpokládá nulové transakční náklady. Coase naopak trefně říká, že svět s nulovými transakčními náklady neexistuje. Každé lidské jednání něco stojí - čas, úsilí, vyjednávání, atd. Coase říká, že zkoumat svět nulových transakčních nákladů je nesmysl, protože tak nezkoumáme reálný svět, ale něco imaginárního, co neexistuje a je od reality vzdálené tak moc, že o až není hezké. Aby však prokázal nesmyslnost Pigouových řešení, přistupuje na jeho "hru", takže nepřímo říká: dobře, milý Pigoue, přistoupím na tvé podmínky, ale i za těch tvých podmínek imaginárního světa bude tvé řešení horší!
V případě nulových transakčních nákladů se poškozený a škůdce vždy dohodnou.

Coase jde ale svou cestou, zkoumá svět nenulových transakčních nákladů, kdy vyjednávání něco stojí, a říká, že když jsou transakční náklady v případě řešení externalit příliš vysoké, vyjednávání bude neúspěšné. Ale jeho závěr je zajímavý - bude to totiž optimální řešení. Pokud jsou transakční náklady příliš vysoké, je neefektivní cokoliv řešit.
Při nulových transakčních nákladech by došlo k absurdní situaci, kdy by se jacíkoliv dva jedinci dohodli na jakékoliv změně práva. Ve světě nenulových transakčních nákladů však rozhoduje právní systém - na něm závisí, jak se strany dohodnou a kdo koho odškodní. Coase totiž říká, že i poškozený může platit škodičovi např. za to, že bude méně znečišťovat a i to bude efektivní řešení.

Coase tímto oprávněně upozorňuje na špatný způsob pohledu na ekonomii. Neoklasické modely jsou teoretické a od skutečného světa se mnohdy velmi liší. Upozorňuje na to, že musíme zkoumat skutečný svět a skutečné ekonomické souvislosti.

Nicméně i jeho "Coaseův teorém" má kritiky, kteří vyslovují logické námitky. Jedním z nich je Allan Randall (viz např. "Coaseova teorie externalit v kontextu tvory politiky"). Randall zde uvádí, že samotnou dohodu ovlivní distribuce důchodů obou stran. Toto rozdělení důchodů je navíc ovlivněno existencí externalit mezi těmito stranami (rozdělením odpovědnosti za škody). Tedy např. chudá domácnost, které nedá spát ohromná továrna hned vedle jejich domečku jim pravděpodobně nic platit nebude, když sama nemá na obživu. Dále již zmíněné transakční náklady.
Randall se navíc pokusil určit rozsah, kde Coaseho teorém vyřeší problém. To už před ním udělali Buchanan a Stubblebine. Použili název "Pareto relevantní externality". To znamená, že strany budou vyjednávat, dokud možný zisk ze směny bude nulový. Tedy nebude už o co hrát. Což je logické - jedna strana radši zaplatí a bude klidně spát, druhá klidně vezme peníze a v noci vypne stroj). Horší je to s "Pareto irelevantním externalitami". Tam není prostor pro vyjednávání, protože se to stranám nevyplatí.
A teď Randallova pointa - podle něj absence trhu je samo o sobě efektivní řešení. Není to podle něj selhání a není tedy co řešit.
Námitky proti Coaseovi se mohou shrnout do několika bodů:
Dalším problém, zdánlivě na okraji, jsou pozitivní externality. Ekonomická teorie často uvádí, že pokud nám na zahradu padají sousedova krásná jablka, které si pak dáme k jídlu, měli bychom mu za to zaplatit. Ale proč? Co když ta jablka ani nechceme? Co když je to sousedovi jedno? Pokud nám plyne užitek z něčeho, co nám někdo nezamýšleně poskytuje, není důvod, abysme za to měli platit. Něco jiného samozřejmě je, pokud si bereme jablka přímo z jeho zahrádky.