John Stuart Mill a definice ekonome jako vědy
J. S. Mill začíná úvahou o definici vědy. Pozastavuje se nad tím, že vlastně mnohdy (nebo snad vždy) vznikla přesnější definice vědy až dávno poté, co věda začala existovat. Přirovnává to k hradbám, které jsou postaveny kolem domů až potom, co ty domy stojí. Ale Mill se tomu příliš nediví. Říká, že to, co se jeví jako první principy, jsou vlastně principy poslední. A má pravdu. Protože jak můžeme postavit zeď kolem domů ještě před jejich výstavbou, pokud bychom ještě ani nevěděli, jak domy vypadají, kde budou stát, kolik jich bude? Proto tedy byly první definice vědy velmi neobratné a nevýstižné. Veliké konstrukce věd tedy podle něj byly postaveny na chatrných základech.
To je také důvodem, proč politická ekonomie byla v první řadě o tom, jak národ může zbohatnout. Tedy jakýmsi manuálem, návodem. Stojí totiž na základech, které jí dal Adam Smith. Mill striktně odlišuje „vědu“ a „umění“(přesnější by byl asi termín technika). Věda zahrnuje poznání, ukazuje nám souvislosti, dozvíme se o příčinách a následcích různých jevů. Umění je něco jako návod, praktická pravidla, v případě politické ekonomie tedy návod na zbohatnutí národa. Umění tedy musí vycházet z vědy, protože abychom mohli vytvořit nějaký návod, musíme znát zákony a souvislosti. Mill ale upozorňuje, že teorie a praxe se liší, že bude rozdíl např. mezi dělostřelbou a teorií střelby. Je to tím, že často má teorie k praxi daleko. Jak říká Mill, tyto přehnané nároky musí být odmítnuty. Neexistuje žádný univerzální návod, jak provádět hospodářskou politiku za dané situace. Pokud bychom si kladli přehnané nároky, nevěděli bychom ani, co všechno do této vědy ještě vůbec patří. V podstatě by podle Milla politická ekonomie téměř splývala s vědou o přírodě, pokud bychom do ní zahrnuli veškeré statky užitečné pro člověka.
Politická ekonomie podle Milla tedy není vědou, ale je důsledkem vědy.
