Požár Vinohradského pivovaru

Jedná se o odstrašující příklad, do jakých krajností až může regulace památek dospět. Jádrem problému je Vinohradský pivovar v Sobotecké ulici, který roku 2000 vyhořel. Toho dne vznikl už jeden požár, a to odpoledne - když svářeči zapálili dveře při řezání železa. Policie samozřejmě vyslovila rychlý závěr – požár způsobili dělníci. To ale nebyla pravá příčina. Podle expertů bylo ohnisek bylo více (to znamená, že ve stejný den vypukl později ještě jeden, mnohem rozsáhlejší požár), jednalo se o úmyslné zapálení. A proč někdo zapálil pivovar, který stejně chátral? Důvodem je regulace. Jan Outrata z pražského pracoviště Národního památkového ústavu vysvětluje: „Nebyla to industriální památka v pravém slova smyslu, ale objekt se nalézal na území památkové rezervace Žižkov, Vinohrady, Vršovice. To znamená, že při chystané přestavbě musela být zachována jeho vnější podoba - hmota všech budov, jejich fasády, komíny, střechy. Investor musel s námi vše konzultovat." Takže odpověď na otázku, zdali v tomto ohledu požár usnadnil investoru situaci, je zcela jasná. Pivovar byl prý v Praze unikátním, nikdo o něj ale neměl zájem a chátral. Na místě, kde stál (než ho požár zničil), vyrostlo obchodní centrum (areál Korunní dvůr).[1]