Je evoluce založená na boji o přežití?
Kritici evoluce, přívrženci kreacionismu a tzv. teorie inteligentního designu často zmiňují nemorálnost evoluce a říkají přitom, kolik zla způsobila....
První námitkou je, že boj o potravu a přirozený výběr není tím jediným, co žene evoluci vpřed. Vezměme si za příklad třeba křečka, který je štíhlý a hbitý a celý život tak úspěšně uniká svým nepřátelům. Řekli byste, že jeho geny se jistě prosadí a bude existovat tendence podporující hbité křečky. Jenže... co když tento křeček nebude oblíbený mezi ostatními křečky? Co když se nebude líbit samicím křečků? Pokud budou samice křečků dávat přednost křečkům, kteří jsou tlustší a pomalejší, štíhlí křečci se nemusí vůbec prosadit.
A co s tím bojem o potravu? Nepochopení spočívá v uvědomění si toho pojmu. Život není přece jen boj, ale z velké části spolupráce. Ten, kdo veškeré tvory v okolí zabíjí, dosáhne těžko svého cíle. Právě spolupráce je důležitá pro přežití. A to nejen s tvory vlastního druhu, ale i se svým okolím. Možná víte, že se říká, že válka je nejdražším a nejefektivnějším způsobem řešení konfliktů. Navíc pokud by se organismy stále jen zabíjeli, zlikvidovali by se. Což by pro ně nebylo výhodné. Pokud chovatel chová krávy pro jídlo, je racionální, aby se k nim choval hezky. Kdyby své stádo krav nechal zemřít hlady, byl by hlupák. Stejně tak lvi, kteří by v širokém okolí vyvražidli všechny zebry, asi by si nepomohli. Skutečnost je taková, že lvi často odpočívají a celý den leží hned vedle stáda zeber, které se poblíž v klidu pasou. V přírodě musí panovat řád, jinak se ekosystém zhroutí.
