Kum apem a, apem beba...

Ačkkoliv Wells je zarytým přívržencem inteligentního designu, v této knize se o kreacionismu nezmiňuje. Soustřeďuje se na kritiku evoluce v několika kapitolách, které se věnují jejím stěžejním důkazům. Wells je postupně vyvrací nebo se o to pokouší. Tvrdí, že pokud jsou zkreslené tak zásadní věci, nemůžeme pak evoluční teorii věřit vůbec. Nejpalčivějším a nejjasnějším důkazem jsou tzv. Haeckelovy embrya. Tzv. biogenetický zákon totiž říká, že ontogeneze je zkrácený průběh fylogeneze. To znamená, že vývoj embrya vlastně kopíruje evoluci. Haeckel nakreslil obrázky, kde bylo jasně vidět, že živočichové různých skupin jsou si v jisté fázi embryonálního vývoje k nerozeznání podobná. To bylo právě jedním z největších důkazů evoluce. Pak se ale objevil nezpochybnitelný fakt, že Haeckel podváděl. Embrya totiž nevypadají tak jako na jeho obrázcích a ve skutečnosti se už od počátku velmi liší. navíc si Haeckel záměrně vybral živočichy, které mají aspoň trochu podobné fáze ve vývoji embrya. Ovšem co Wellse rozčiluje nejvíce je skutečnost, že tento biogenetický zákon se stále vyučuje! Přestože je dlouhou řadu let a desetiletí vyvrácen.
Wells ale kritizuje i tzv. přechodné články, především archeopteryxe, kterého považuje za pravého ptáka, dále i evoluci člověka a koně. Nezapomíná uvést ani tzv. kambrijskou explozi. Ta spočívá v tom, že kambriu - tedy dávno v prvohorách se najednou objevují zástupci téměř všech kmenů. Bez žádné předchozí návaznosti a zničeho nic. Wells to popisuje jako obrovský problém pro evoluci, ve skutečnosti to však problém není. Fosilizace není snadný proces a aby se zachovaly velmi staré fosílie z dávnověku, to je málo pravděpodobné. Navíc když vezmeme v úvahu, že těla tehdejších živočichů musely mít měkké schránky - tedy nebylo moc, co by fosilizovalo.
Dalším tématem je Millerův-Ureyův experiment, který měl vysvětlit vznik života. Wells upozorňuje, že tento pokus probíhal v laboratořim, byl řízen a nemůže tedy vysvětlit vznik života. Wells upozorňuje na způsob dokazování, když tvrdí, že důkazy pro evoluci jsou důkazy v kruhu.
Je nutné říci, že Wells je zaujatý, jasné důkazy přehlíží a věnuje se překonaným dogmatům. Např. to že archeopteryx je pták a není přímým "přechodným článkem", to nesnižuje jeho hodnotu. Stejně tak experimenty v laboratořích, které mají ukázat možnost vzniku "živého z neživého" si nedávají za moc říkat, že přesně tak to bylo, ale že se to tak mohlo stát.
Přestože Wells mohdy zkresluje, jak se mu to hodí a občas je to pro člověka znalého bijící do očí, je to kniha poutavá a čtivá.