Nad svou čokoládou
Na sklonku čokolády
seděl jsem za svým životem
Poslechl jsem si večer dobré zprávy
a vrátil jsem se opět na svou zem
Mou snědenou čokoládou
probíral jsem si celý svět
(ten, který znám už nazpaměť)
a sklácen únavou
ulehl jsem do postele hned
Na postel, kterou už tak důvěrně já znám
ulehávám opět sám
vyhrabu několik svých nudných snů
a budu spát jenom pár dlouhých dnů
Zkazil jsem vše, na co má duše stačí
a spát je teď mnohem snazší
Šedými poli
smutným lesem
vymyšlenou krásu světa si v mysli nesem