Vernisáž
Vernisáž proběhla 28.2. v 19h, tedy spíše o čtvrt hodiny později, ale to se při tom shonu dalo očekávat. Musím přiznat, byl jsem dost nervózní, aby všechno klaplo, a také aby se celá vernisáž líbila. Tím více, že jsem předem moc nemluvil o tom, jaký vlastně bude program.
Nejvíce jsem se červenal při úvodní řeči paní Elišky Peroutkové,
která mě chválila tak, že o mně mluvila jednak jako o odborníkovi na PC a navíc jako o studentovi, který hravě vystudoval vysokou školu. Já bych o sobě toto určitě zdaleka netvrdil, ale paní Peroutková pronesla svůj projev velmi hezky. 
Dalším účinkujícím byl pan Miloslav Uhlíř, který moc hezky zahrál na klávesy a zároveň zazpíval, mimo jiné mou oblíbenou písničku od Michala Tučného. To pro mě bylo velmi milé překvapení, protože jsem dopředu neznal repertoár.
Pak následovaly básničky.
Recitoval pan Zdeněk Peroutka a má kamarádka a bývalá spolužačka Tereza Šnejdarová. Tady jsem měl obavy nejen já, protože Terka musela vystoupit "naostro", tedy bez zkoušky. Nevěděli jsme tak dopředu, jak to bude vedle pana Peroutky vypadat, ale nakonec to dopadlo výborně. Hlasy Terezy a pana Peroutky se k sobě hodily a podání bylo od obou skvělé. Nesmím zapomenout na pana Uhlíře, který si také zarecitoval, a to skutečně krásně.
Prvními a zároveň posl
edními účinkujícími byl můj kamarád Jiří Würtherle spolu se svým parťákem Danielem Mertlem, kteří účinkují jako Me & Julio - Simon a Garfunkel revival. Melodické písničky této klasické dvojice v jejich podání jsou úplně jak originál, tedy krásné. Opět se dostalo i na mou oblíbenou píseň, která zazněla až úplně na konec.
Doufám, že i návštěvníkům vernisáže se představení a výstava libily. A pokud 
ne všechno, tak alespoň něco (aby tu cestu nevážili zbytečně). Těšte se na fotky, brzy se tu objeví!
Na výstavě je 45 obrázků a obrazů (asi bude časem i nějaká obměna), přístupná bude ještě dlouho, takže pokud se chcete z jakéhokoliv důvodu podívat znovu nebo jste vernisáž propásli, můžete přijít.
