Kum apem a, apem beba...

Islámské problémy

Když se podíváte na politickou mapu Afriky, je zřejmé, že sever Afriky je vyloženě arabský. Od Tuniska, Maroka, po Západní Saharu, Čad, Mauritánii, Súdán... Některé země mají přízvisko "islámská" už ve svém názvu (Mauritánie, Súdán, Libye a Komory). Jak vidíte, ne všechny islámské země jsou na severu a ne všechny islámské republiky jsou tak úplně islámské... V oblasti Sahelu, čím více postupujete na jih, najednou postupujete k obyvatelstvu černošskému. Problém je, že tento skok neuvidíte po přechodu hranice státu, ale většinou někde uprodtřed země. Černoši a Arabové žijí spolu v jednom státě a záreveň odděleně. Oblast Sahelu má tak jiné, ale přesto stejné problémy, jako zbytek Afriky směrem na jih. Problém s příliš velkým počtem kmenů se zde modifikuje spíše k soužitím černošského a arabského obyvatelstva. Např. v Mauritánii stále probíhají konflikty mezi vládnoucími Araby a černošským obyvatelstvem, navíc jsou zde problémy typické pro takové země. Jde o problém otroctví - kdy Arabské obyvatelstvo zotročuje černošské obyvatele země. Přestože bylo zrušeno, ještě roku 1994 bylo v zemi kolem 100 000 otroků!
Problémy má i Západní Sahara, která dlouhou dobu patřila Španělsku, ale pak jí začala okupovat Mauritánie a zároveň Maroko, do sporů se vložili i místní povstalci (POLISARIO), v současné době je jako Saharská arabská demokratická republika (Saharaui) pod Marockou správou. Už dlouhou dobu se připravuje referendum, které se stále však neustále odkládá.
Čad také nezůstal ušetřen války (1979-1994), nejprve se jednalo o občanskou válku, pak i válkou se zlobivým sousedem Libyí, a pak Zairem, zlepšení situace přišlo až roku 1988, to ale dlouho moc netrvalo, neboť v roce 1990 byla válka obnovena, Libye začala stahovat svá vojska až roku 1994 a tím definitivně skončil konflikt trvající dlouhých 21 let. Jenže opakovala se situace typická pro africké země... Čad má svých vnitřních problémů dost, tím horší je pro ně, když se k nim přelije konflikt z jiné země. Když v Súdánu propukly nové boje s jižními rebely v Darfúru (2003), v prosinci 2005 vstoupil Súdán do konfliktu se sousedním Čadem. Čad vyhlásil válku Súdánu, protože jeho vojsko napadlo vesnice ve východním Čadu (Dárfúr přímo sousedí s Čadem na východě), navíc súdánští pálili domy, kradli a vraždili. Čad se vyjádřil ve smyslu, že je evidentní, že Súdán k nim chce „exportovat“ svou válku.

Dárfúr a situace v Súdánu

Vznik súdánských problémů
Situace v Súdánuje špatná už dlouho. Sever s převážně Araby vedl vleklou válku s jihem, osídleným převážně černošským obyvatelstvem (celkově arabové tvoří zhruba 40% populace a černošské kmeny zhruba 60%; 70% obyvatel jsou muslimové, 25% animisté a 5% křesťané). Tato válka měla začátek už v padesátých letech 20. století po vznku nezávislého Súdánu. Konflikt v Dárfúru vyústil především z tohoto dlouhodobého konfliktu. Dárfúr leží jaksi na periferii tohoto sporu - na západě země. Ale vraťme se k tomu, proč je situace Súdánu tak dlouhodobě napjat. Jednak to má etnické opodstatnění - v Súdánu jsou jednak usedlé rolnické kmeny (převážně černošské), pak nomádské (převážně arabizovaní pastevci). Usedlé kmeny mají vlastnictví půdy rozděleno podle určitých pravidel. Nomádské kmeny ale kočují, a tak převážně v období sucha dochází k problémům. Ač se to nezdá, desertifikace Sahary má velký vliv na situaci. V obdobích sucha nastávají hladomory, které i v minulosti masivně a katastrofálně trápily Súdánce. Dokud je vše v normálu, kočovní pastevci dodržují své trasy, v těžkých dobách sucha však dochází k tomu, že nomádi útočí na usedlíky, kterým zbyla ještě nějaká úroda. Proč tomu v minulosti tolik nedocházelo? Šlo o to, že oficiálně byla zrušena kmenová struktura tím i staré principy kompenzací, které platili nomádi za pastvu.

Sever x jih
Další problémy způsobovaly etnické konflikty. Vliv na to měly i nájezdy arabských obchodníků, kteří lovili otroky. Významnou roli hrál i separovaný vývoj severu Súdánu od jihu. Sever, který je zároveň dominantní, prošel silným procesem islamizace a arabizace. Jih se vyvíjel jinak. Není se čemu divit, už v roce 1922 v době britské vlády bylo zakázáno překračovat hranici mezi severem a jihem. Bylo řečeno, že jih má jinou povahu než arabský sever, totiž že obyvatelé jihu jsou černoši s tradičními zvyky, které je třeba zachovat. Zavádění křesťanství a západních zvyků se dotklo pouze jihu. To vše ještě prohloubilo rozdílnost severu a jihu.
Po ukončení anglické nadvlády proběhla občanská válka, která měla za důsledek uznání práv jihu Súdánu.
Sever se ale později snažil jih bezpodmínečně podmanit, bral ho totiž jako území, které je zdrojem otroků. Vládci ze severu dělali vše možné i nemožné, aby zisky z jihu plynuly k nim. Navíc se snažili jih násilně islamizovat. V roce 1983 prezident Nimeri zavedl právo šaría - a to v celé zemi. To se samozřejmě nelíbilo jihu, který se ihned vzbouřil. Boje trvaly 20 let. Vláda si dodávala podporu tím, že válku proti jihu označovala jako džihád.

Ropa na jihu Súdánu
Roku 1978 byla na jihu Súdánu nalezena ropa, a to na území obývaném kmeny Nuer a Dinka. Súdánská vláda samozřejmě chtěla získat veškeré zisky, proto vytvořili ropovod a na severu země rafinérii. To samozřejmě vyvolalo vzbouření na jihu, protože jih z ropy neměl vůbec nic. Vzbouřenci měli podporu Etiopie, vláda však vytvořila jednotky muráhilín, které měly za úkol vystěhovat kmeny Dinka a Nuer z oblasti těžby. Taktika byla snadná - zamezení přístupu humanitární pomoci, aby obyvatelé vyhladověli nebo se vystěhovali. Vláda těmto jednotkám poskytla naprostou volnost a beztrestnost. Povstalci uskupení v SPLM/A byli oslabeni vnitřními rozpory.
Zárveň vláda zvolila novou taktiku - vyčištění území, kde se těží ropa, bombardováním. Mezi lety 1998 až 2001 tak podíl ropy na HDP vzrostl z 0 % na 42 %. Vláda většinu financí využila pro nákup vojenské techniky, která byla posléze použita na rebely a civilní obyvatelstvo.

Dárfúr
Velmi důležitým poznatkem je, že se velmi dlouho vyvíjel se jako samostatný stát, který se už několikrát proti útisku vzbouřil. Jedná se o velmi chudou a tedy nestabilní oblast. To vše jen rozdmýchává napětí. Vše začalo tím, že vesnice se spojovaly k obraně, protože se cítily ohrožené. Vesnice totiž byly hlavním cílem útoku už v bojích severu s jihem. Dárfúrské vesnice sjednocené do skupin přepadávaly policejní úřady a vojenské jednotky, kde si braly zbraně, vláda tím byla zaskočena, protože se koncentrovala na situaci na jihu, situaci v Dárfúru tak nezvládala. Jako první krok zaručila beztrestnost vládním milicím PDF, které převážně napadaly civilisty. Prosazovali zákaz vstupu humanitárím organizacím, rolníkům ničili úrodu, často vesnice plenily několikrát, mučili, zabíjeli, zotročovali, používali plošné bombardování.
Další jednotky nesly označení džandžavíd (což znamená "lupiči" nebo "bandité") -jedná se o muslimské jednotky, které však napadají převážně islámské obyvatele, ničí mešity, nejedná se tedy v žádném případě o náboženský konflikt (většina obyvatel Dárfúru jsou muslimové). Vláda se oficiálně distancuje od jednotek džandžavíd, ale je zřejmé, že se jedná o vládní iniciativu. Místní také mezi těmito jednotkami nevidí rozdíl, neboť používají stejnou techniku a taktiku, mají často i stejné uniformy. Jednotky
džandžavíd často narušují hranici s Čadem, když pořádají nájezdy na uprchlické tábory plné uprchlých Súdánců. To se nelíbí vládě Čadu. Není potom divu, že vypukla mezi Súdánem a Čadem válka. Čad má také velké problémy s povstalci a Súdán, aby to Čadu ještě zhoršil, tyto povstalce podporuje. Do konfliktu v Súdánu se zapojily i mírové mise AMIS (Africká unie), ale stále jich je nedostatek a nemohou situaci zvládnout. Navíc je mnohdy džandžavíd napadají, vláda se od těchto jednotek samozřejmě distancovala. Vládní jednotky dokonce své vozy přebarvují na bílo, aby připomínaly vozy mírových jednotek.


Mezinárodní spory
Aby toho nebylo málo, Súdán má špatné vztahy snad se všemi sousedy, které má. S Keňou se Súdán dohaduje o trojúhelník Ilemi a s Egyptem o trojúhelník Hala´i b. Na jihu "zlobí" ugandská paravojenská křesťanská jednotka Lord´s Resistance Army, která však má podporu súdanské vlády. Válka s Čadem je zmíněná již výše, konflikty mezi pastevci ze Středoafrické republiky a súdánskými rolníky je tak posledním z výčtu.

Dárfúr v číslech
Během konfliktu v Dárfúru bylo násilně vysídleno přes 1 200 000 Súdánců, kteří žijí v uprchlických táborech, přes 200 000 obyvatel uprchlo do Čadu. Počet mrtvých se velmi těžko určuje, mezi lety 2003 až 2004 bylo zabito možná 80 000 až 300 000 lidí.

Aktuální stav
V roce 2011 má proběhnout na jihu Súdánu referendum, kde se obyvatelé zřejmě vyjádří pro samostatnost. Dílčím úspěchem jihu bylo nedávné postavení prvního pivovaru na jihu země.
Je zajímavé, že současný prezident, Al Bashir, který od začátku prosazuje fundamentalistický islámský stát, spolupracoval v minulosti s Usámou bin Ládinem. Celá situace je značně nepřehledná. Na celém území Súdánu operuje mnoho skupin, prolínají se boje mezi státy (především Čad x Súdán), nepokoje mezi kočovným obyvatelstvem a usedlíky a především boje mezi sevrními jednotkami a jednotkami rebelů z jihu a z Dárfúru.
Čína a Rusko aktivně vystupují proti sankcím uvaleným na Súdán (kvůli obavám o ropu).

zdroj: http://dzuha.webgarden.cz/file/520863
+ má seminární práce