Geniální rebel Caravaggio
Životopis
1573 - 1610
Toto je předpokládaný umělcuv autoportrét:
Michelangelo Merisi je známý spíše jako Caravaggio. Žil boouřlivě, jako dobrodruh a díky tomu, že se nedržel konvencí, posunul umění někam dál. Rád provokoval, rád žil. Ačkoliv byl Ital, jeho tvorba zjevně moc nenavazuje na slavné renesanční umělce. Šel svojí cestou, za což sklízel ostrou kritiku. Maloval realisticky, tak jako např. později Rembrandt. Používal techniku šerosvitu, zachycoval postavy za pohybu, v akci.
Narozen byl poblíž Milána roku 1573, v Miláně byl učedníkem Simona Peterzana, 1592 údajně kvůli rvačce utekl do Říma. O to větší průšvih to byl, že se snad porval s jakýmsi mafiánem. O rok později ho nebezpečně kopl kůň, 1596 se dostal ke kardinálovi del Montemu, který ho vzal pod ochranu. O několik let později se potuloval ulicemi a aby se zabavil, provokoval šarvátky a bitky. S jeho prestiží rostly problémy: "V roce 1600 je Caravaggio obžalován, že zbil Gerolama Spampu, v roce 1603 je společně se svými přáteli obžalován pro autorství urážlivého pamfletu na Bagliona, v roce 1604 ho obviňují, že hodil sluhovi do tváře talíř artyčoků, je několikrát krátce vězněn. V roce 1605 zraní Caravaggio v rvačce o jakousi ženu svého soka v lásce, prchá proto na krátký čas z Říma do Janova."1 Roku 1603 zranil mečem biřice, byl zatče a propuštěn až na přímluvu francouzského vyslance. O tři roky později byl sám Caravaggio zraněn v souboji,ačkoliv svého soka zabil. Dostal se opět pod ochranu, nicméně kvůli pronásledování musel uprchnout až na Maltu. 1608 hrubě urazil člena Řádu maltézských rytířů, takže byl nakonec stejně uvězněn. Utekl na sicilské Syrakusy. V Neapoli, kam pak odjel, ho přepadli přátelé rytíře, kterého tak osudově urazil. Naštěstí pro něj ho jen přizabili. Roku 1610 dostal milost, odjel na pobřeží Toskánska, kde bylzase z něčeho podezřelý, ale když byl propuštěn, tak zjistil, že jeho loď vyloupili. Nezbylo mu nic. Zemřel 18.7. 1610 na horečku.
---------------------------------------------------------------------
Ukřižování sv. Petra
(1600-1601)
olej na plátně
230 x 175 cm
kostel Santa Maria del Popolo, Řím
tento článek sloužil jako esej k předmětu FIL412
Caravaggio (Michelangelo Merisi 1573 - 1610) byl za života dobrodruhem, provokoval lidi, žil životem génia a bouřliváka. Nejspíš proto si dovolil malovat nekonvenčním, revolučním způsobem. Staví často před oči svou vlastní povahu: brutálnost, prudkost a pohrdání zásadami a konvencemi. Byl zakladatelem italského barokního realistického malírství. Jeho tvorba je ojedinělá, impozantní a provokativní. Dával si záležet na realistickém zobrazení i pokud jde o svaté postavy, šlo mu o hru světel a stínů, techniku šerosvitu. Tomu odpovídá i jeho obraz Ukrižování sv. Petra. Namaloval ho spolu s obrazem Obrácení sv. Pavla pro kardinála Tiberia Cerasiho do kaple v Santa Marii del Popolo. Monsignor Cerasi zemřel ješte před dokončením obrazu a Caravaggio obdržel poslední platbu za obrazy v listopadu 1601. Obě díla spolu souvisí, tak jako spolu souvisí životy obou apoštolů. Apoštol Pavel je na obraze zachycen při pádu z koně, kdy oslepne a promluví k němu Bůh. Oba obrazy Caravaggio maloval nadvakrát, protože první verze byly příliš novátorské. Přesto tato díla skončí u kardinála Sannesia, což dokazuje, že prestože Caravaggio šokoval, tešil se zájmu sběratele.
Sv. Petr se původně jmenoval Šimon a stejne jako jeho bratr byl rybářem z Galileje. Patřil mezi nejdůvernější přátele Ježíše, kvůli němu opustil rodinu a stal se apoštolem. Ježíš mu pak změnil jméno na Petra. Po zajetí Krista ho ve strachu třikrát zapřel, ale svého činu litoval. Od Ježíše dostal nejvyšší hodnost v církvi, při kázání v Jeruzaléme byl uvězněn, pak kázal v Říme a zakládal misie. Za císaře Nerona byl spolu s apoštolem Pavlem zajat, 9 měsíců opet vězněn, Pavel sťat a Petr ukřižován hlavou dolů, protože nechtěl být ukrižován stejně jako Kristus. Od sv.Petra odvozují svůj úřad a sídlo římští papežové.
Sv. Petr je na obraze zachycen za pohybu, právě v momentě, kdy popravčí zvedají kříž. Realistické zobrazení podtrhuje dramatičnost a vypětí situace. Navíc většina scény je ve tme, čímž autor zaměřuje pozornost na postavy. Jediný, ale mocný paprsek světla, osvětluje prřdevším postavu sv. Petra, jemuž je jako jedinému vidět do tváře. Jak při práci se světlem na tomto obraze, tak i na obraze Obrácení sv. Pavla bral v úvahu skutečnost, že v kapli dopadá sluneční světlo zleva na stěnu s vyobrazením sv. Petra a na sv. Pavla zase z druhé strany. Vše, na co dopadá světlo, umocňuje svou existenci, vše, co je ve tme se ztrácí v nicotě. Protože Caravaggio chce, aby dílo vypadalo co nejrealisičteji, vybírá si modely pro svá díla tak, aby co nejlépe odpovídaly skutečnosti, jsou jimi vetšinou obyčejní lidé. Takoví, jejichž vzezření nejvíce odpovídá fyzickému vzezření postavy. A tak je modelem Petrovi statný muž ve starším veku, proplešatelý a šedivý, s vráskami v obličeji. Z výrazu tváre je patrné vyčerpání, ale klid. V tomto okamžiku je naklonen směrem k divákovi a zvedá unaveně svůj zrak jako by na někoho nebo na něco mimo obraz. Dívá se totiž na místo, kde se v kostele, kde je obraz umísten, nachází kríž. Svatý tak hledá víru, z které čerpá sílu. Svou težkopádnou opálenou postavou připomíná rolníka. I katové jsou vyobrazeni jako prostí lidé sedření prací, v soudobém oblečení s žilnatáma zarudlýma rukama, jejich svaly jsou napnuty vlivem zvedání težkého kříže. Jeden z nich, bosý a v popředí obrazu, skoro klečí, podpírá kříž zády, hlavu má sklonenou k zemi a v ruce drží lopatu. Druhý drží kříž pevně oběma rukama u Petrových nohou a pohlédne přitom na Petra. Poslední muž tahá vší silou za provaz, aby kříž vztyčil. Caravaggio nezapomněl ani na takové detaily, jako jsou špinavé nohy. Tyto detaily, jako právě soudobé všední šaty světcovy, krev na rukou jednoho z katů nebo špinavé nohy šokovaly tehdejší společnost. Dramatičnost je zde spojena s živelností a silnými světelnými kontrasty. Temné pozadí doplnují syté a výrazné barvy, vliv benátské barevnosti je na jeho díle evidentní. Velké plochy černých stínů oddělují pozadí, ale také umocňují napětí. Světlo i postava Petra jsou spíše ve středu kompozice. Autor dbá na to, kam své postavy umístí a kam bude dopadat světlo. Tento obraz přesto nepůsobí násilně, Petrovo tělo je sice probodnuto na rukou i nohu, ale není zde zachycena jeho krev ani bolest. Na rozdíl od dynamického pojetí postav zvedajících kríž, se postava Petra přibitého ke kríži vyznačuje klidem. A práve protiklad mezi světcovou klidností, vnitřní silou a těžkou námahou těchto tří mužů lze chápat jako vítězství víry nad pozemskou omezeností človeka. Jeho dílo svedčí o přesném zobrazování předmetů, malovat lidské postavy podle skutečnosti a za pohybu bylo však obtížné. Již kritikové v 17. století si všimli, že Caravaggiovy postavy jsou někdy v pohybu nejisté. Dovedl se ale soustředit dokonale na detaily, jakými jsou ztrhané tváře a rozpažené ruce a dokázal podat přesvedčivý obraz činnosti a duševního stavu, Caravaggio vyniká v psychické a fyzické charakterizaci. Upoutává na detailech, jakými je např. látka nebo kamení v dolní části obrazu ale problém pohybu byl obtížne řešitelný. Ačkoliv jsou postavy realistické, prostredí už takové není. Za obrazem je temná plocha, což sice ubírá na realističnosti, ale umocňuje napětí. Přestože svým pojetím Caravaggio šokoval, obraz odráží zápal vzkříšeného katolicismu, obraz dává podnět k rozjímání nad utrpením, pobízí k pokore, trpělivosti, ušlechtilé lásce a pevnosti duše.
Po dokončení zakázky pro Contarelliho kapli prožil Caravaggio pravděpodobně nejzářivejší období své kariéry. Asi od roku 1600 se mu nahrnulo velké množství zakázek, jak soukromých, tak i verejných. Toto dílo, stejně jako Obrácení sv. Pavla bylo vytvořeno pro Cerasiho kapli. Je považováno za jedno z nejzdařilejších Caravaggiových obrazů. Pusobí téměř jako momentka. Věrným zpodobnením přibližuje světcovy pocity i obyčejným lidem. Církev a klasikové ale nesouhlasili s tak realistickým zobrazení svatých, protože bylo zvykem odlišovat světské a posvátné. Domnívali se, že zbavuje duchovní postavy jejich posvátnosti. Tento revoluční zpusob vyobrazení nenašel v Itálii, ovlivnené renesancí, pochopení. Zbavuje totiž toto umění základních pravidel. Chce odstranit všechno, co brání v drsném, bezprostředním styku se surovou skutečností. Stojí nohama pevně na zemi, a tak i postavy na jeho obrazech je vystavuje před oko diváka, což bylo ve své dobe nepřípustné a vulgární. Nicolas Poussin označuje Caravaggia za toho, kdo „přišel na svět, aby zničil malířství“. Caravaggiuv vliv trval krátce, ale zato intenzivně. Je patrný třeba u děl Velázqueze nebo Rembrandta.
seznam použité literatury:
Největší Malíři, život, inspirace a dílo, č. 65 – Caravaggio, Praha 2000,týdeník
Huyghe, R.: Reč obrazů, Praha 1973
Langdonová, H.: Caravaggio, Praha 2002
Kitson, M.: Umění světa, barok a Rokoko, Praha 1972
Vigué, J.: Mistři světového malířství, Dobřejovice 2004
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obrácení sv. Pavla
olej na plátně
237 x 189 cm
Kostel Santa Maria del Popolo, Řím
(1600-1601)
Večere v Emauzích
olej a vaječná tempera na plátně
141 x 196,2 cm
National Gallery, Londýn
(1601)
Tak toto je nejslavnější Caravaggiův obraz. Postava uprostřed je Ježíš. Obraz vychází z biblického příběhu, kdy Ježíš večeřel v anonymitě v jedné hospodě v Emauzích. Zde vidíme údiv ve tvářích dvou lidí, když zrovna Ježíš prozrazuje svou identitu. Stejně jako na dalších mistrových obrazech, i zde je pozadí velmi tmavé a bez detailů, takže v pozornosti diváka je pouze hlavní scéna. Tu podporuje i tzv. chiaroscuro2, na postavy dopadá pouze jeden paprsek světla, takže postavy působí, jako herci. Nejsvětlejší je postava Ježíše.
___________________________________
1http://zivotopisyonline.cz/caravaggio.php
2Vigué, J., 2004, str. 157
